KULTURNÍ DŮM
Podle kroniky byl v obci jeden hostinec. Bývalo zvykem, že se nacházel u dočasného starosty. Později se hostinec provozoval v usedlosti č. 20.
V roce 1910 měl živnost hostinskou a kupeckou pan František Mareš, č.p. 8. Pan Josef Hlaváč č. 46 prodával lahvové pivo a kuřivo. Kořalka, jak píše kronikář, se v obci nepila.
Bývalý hostinský, pan Jan Mareš, nejstarší rodák, který žije ve Zvíkově vzpomíná:
V jeho hostinci se konala řada svateb, včetně jeho vlastní.
V sále se hrálo divadlo. On sám hrál a zpíval asi v 10 představeních. V meziválečné době byl velkým divadelním nadšencem pan řídící Kroupa. Kromě toho, že hry režíroval, byl i n sám autorem. Poctivě a pravidelně zaznamenával, co se ve vsi během roku stalo. A době adventní s humorem a nadsázkou se příběhy psané životem přehrávali na jevišti. V jednom roce dostala také obec subvenci na prodloužení návesního rybníka zvaného Cvrček. Práce to byla náročná, namáhavá, ruční. Pan učitel všechno zachytil a ještě napsal humornou písničku:
Ve Zvíkově na návsi se krumpáče hemží,
dělají tam rybníky z těch mizernejch louží.
Ve Zvíkově na návsi, rybníky jen rostou,
a o to má zásluhy Bláha se starostou.
Starostovo sousedé sešli se na radu,
jakou prej by měli dát příští rok násadu.
Rybníky jsou veliký, měří skoro míli,
vždyť mi můžem do nich dát třeba krokodýly.
Machura však namítl, zvedl bradu vzhůru,
vždyť mi můžem do nich dát lochneslou nestvůru.
A tak ode dneška za rok v předvánoční chvíli,
budou už ve Zvíkově lovit krokodýly.
Po představení v předvánočním čase nastalo rozdávání dárků. Na některé se nedá zapomenout. Z jedné rozbalené krabice vyletělo 6 vrabců. Jiný obdarovaný rozbavil krabici, v ní našel druhou, v ní třetí a tak to šlo až do té doby, než nalezl kousek drátku se vzkazem – to mrkáš na drát. Naši předkové se dokázali bavit i v době okupace, taneční zábavy byly sice zakázané, ale koncerty a divadlo se hrát směly. Až v doba heydrichiády učinila všemu konec.
V noci z 28. na 29. srpna 1958 došlo k požáru kolny, sálu a výčepu u Marešů č.p. 8 a od té doby neměla obec žádné pohostinství ani prostory, kde by se mohly pořádat kulturní a společenské akce. Postavit nový výčep a sál se nepodařilo ani tehdejšímu MNV. Nakonec budovu kulturního domu na zamokřeném pozemku uprostřed obce postavilo JZD. Stavba byla zahájena v roce 1970.
2. prosince 1972 byl nový, tehdy družstevní dům, slavnostně otevřen. Večer se tu pak konala první taneční zábava.
Celkové náklady na vybudování činily 1,160 tis Kčs, na výstavbu tohoto víceúčelového zařízení poskytl tehdejší ONV částku 560 tis. Kčs.
Vedle výčepu a sálu zde byla také vývařovna.
Po sloučení družstva v roce 1982 byla postavena nástavba nad výčepem a kuchyní a byly zde zřízeny kanceláře.
V roce 1993 došlo k transformaci JZD Zvíkov a po jednáních k dohodě s obcí Zvíkov, která odkoupila podíly na družstevním domě od jedenácti restituentů a splácela je podle uzavřených smluv 5 let v celkové částce 1,837 tis Kč.
V současné době je v objektu pohostinství, má tu sídlo obecní úřad a knihovna. Sál se využívá ke kulturním a sportovním účelům. K dalšímu využití této budovy brání nevyřešené pozemky pod budovou.