TVRZ
(podle Augustina Sedláčka, Historie lišovského kraje)
Uprostřed vsi se nalézá stará neporušená kamenná gotická tvrz. Takových staveb se v Čechách zachovalo velmi málo. Tato je cenná také tím, že se dochovalo i datum postavení – r. 1406, pamětní kámen se nalézá nad vchodem.
Tvrz tvoří jižní stranu dvora selského stavení. Má tvar pravidelného komolého čtyřbokého hranolu půdorysu čelní zdi 13,5m a boční zdi 10,74m. Výška stavby, jež utrpěla úpravami, protože původní výška byla minimálně o 3 metry vyšší, je cca 9 – 10 m. Zdivo má sílu asi jednoho metru. V roce 1750 došlo k odbourání části zdiva a to bylo použito podle potřeby dále.
Původní tvrz měla 3 podlaží, dvojitou, vedle sebe poleženou sedlovou doškovou střechu asi s komínem v úžlabí uprostřed. Po stavební úpravě byla používána jako sýpka, stodola a skladiště.
Kamenné zdivu je zvenku bez omítky a drží tak pevně, že není nutné provádět stavební obnovu. Ploché kameny jsou dobře svázány a spojeny vápennou maltou. Pouze kameny venířů ( ostění dveří) jsou nahrubo opracovány. Ze dvora stavení je 1 m široká branka s gotickým lomeným obloukem. Na ostatní prostupy stěn, okna, byl použit pouze plochý neopracovaný kámen.
Přízemí tvrze je rozděleno příčkou na dvě místnosti, komoru s prostým stropem, druhá místnost má strop klenutý a dveře jsou obloženy opracovaným kamenem. V této místnosti byly pravděpodobně uloženy cennější věci, ale spíše zde byla domácí kaple.
Byt majitele tvrze se bezpochyby nacházel v horním, již zbořeném podlaží, neboť nižší patra jsou velmi spoře osvětlena malým počtem malých okének. Okénka nejsou umístěna souměrně, jejich velikost se pohybuje okolo rozměrů: výška 94 cm, šířka 24cm, hloubka 126 cm. Okno umístěné do dvora je větší a kamenná obruba nese stopy po bývalém zakotvení mříže nebo uzávěru. U tohoto okna lze najít to nejcennější, a to pamětní kámen s vyznačením letopočtu. Je zde vytesáno IHS, tj. jméno Jesus Christus. Pod ním je tabulka, kde jsou písmena psaná švabachem. Jedná se vlastně o kryptogram, který se musí číst středověkým způsobem, zápis se má číst jako léta tisícího čtyřstého šestého. Kámen s letopočtem je čistě otesán, i když má nepravidelný povrch sedí ve zdivu dobře.
Staré archivy dokládají jednotlivé držitele tvrze v tomto sledu:
1. Nejstarší držitelé byli z rodu Harrachovského, Vilém ze Slavkova, Přiblin z Petrovic a
Nedamír ze Zvíkova byli bratři. V erbu na znamení rytířského stavu měli spojená tři pera
na rytířském štítu. Nedamír se připomíná na listině z roku 1357 i pozdějších jako svědek
různých jednání a smluv.
2. Jeho syn Jan uváděný také jako Ješek nebo Jech ze Zvíkovce již od roku 1369 s otcem
spoluhospodáři a je uváděn ve smlouvách. V letech 1388 – 89 byl purkrabím na Příběnicích
Roku 1406 si nechává postavit tvrz Zvíkovec.
3. Mikulka ze Zvíkova byl roku 1390 manem rožmberským a jejich služebníkem na Nových
Hradech, i když pocházel z rodu ze Zvíkova.
4. Jech ze Zvíkova jeho syn Bohuněk učinili v roce 1405 smlouvu s třeboňským klášterem,
kde určili hranice mezi Zvíkovem a Hvozdem
5. V dalším období je informace ztrácejí, jen bylo zachyceno, že Dorota z Keblan r. 1445
prodala nějaké platy Volfartovi z Todně.
6. Začátkem 16. století drží Zvíkovec Jiřík Majnuš z Březnice. Ten prodal r. 1519 jeden dvůr
ve vsi jednomu sedlákovi, ale na tvrzi sídlil v letech 1519 – 1525 dál.
7. Jeho dcera Eliška se provdala za Heřmana Lhotského ze Zásmuk a závětí z roku 1530 ho
učinila majitelem tvrze. Dne 1. 11. 1536 učinil rozhodnutí, kterým svým lidem ve Zvíkově
dal právo „volně se svým majetkem nakládat a kšeftovat, aby se mohli pod ním šťastně
vzmáhat.“.
8. Roku 1539 prodala Eliška ves Zvíkovec, avšak bez dvora, tvrze, a rybníků Dolní, Staněk
a Štěpánovický Petrovi Rožmberkovi.
9. Nedlouho po tom byla tvrz přikoupena k hlubockému panství Ondřejem Ungádem ze
Sulneka. Tento roku 1511 postoupil Hlubokou Anně Hofmanové a z převodu si vymínil
Ves Průchod, Žďár a Zvíkovec, k tomu si přivedl lišovské, kteří mu na Zvíkovec půjčili,
ale protože splátka nebyla včas vyrovnána, tak jim byl Zvíkovec dán do nájmu.
10. V letech 1562 – 1601 se Zvíkovec ještě eviduje v hlubockém panství, ale roku 1628 je
ve spisech označován jako pustá tvrz.
11. Roku 1718 prodal kníže Adam popluží zvíkovské s lukami a pastvinami v dědičný nájem
Jakubu Tvrzákovi a Pavlu Košťálovi, kteří již na tvrzi byli a v nájmu měli dvůr a některá
pole. Jméno Tvrzák bylo odvozeno od bydliště, bydlel na tvrzi. Když se oba nájemci
podělili, dostal Tvrzák dům č. 19 a Košťál dům č. 15, každý z nich i část polí.
Tvrzákovi před r. 1751 stavba tvrze nevyhovovala svojí výškou, proto ji po povolení
hlubockého panství snížil o střechu a jedno poschodí. Tak získala stavba dnešní podobu.
I po tomto zásahu patří mezi nejlépe dochované stavby tohoto druhu.


V kronice se mimo jiné dočteme, že lišovský farář Jan Neumann si stěžoval na své robotníky za Zvíkova, kteří měli 2 dny v týdnu robotovati, že místo v 8 hodin přicházejí až v 10 hodin, ba i v 11 a odcházejí již ve 3. Robota byla „dva dni pěší neb vozem.“ Farář jim dával oběd. Tvrzák a Košťál dávali desátek – oves a žito.
Na základě zákona z roku 1848/49 byly naturální dávky převedeny v peněžitý obnos.
V polovině 19. stol. žil na statku Tájek – Tvrzák Václav s manželkou Kateřinou rozenou Němcovou ze Zvíkova.
Roku 1885 tu pak hospodaří Tájek František se svou ženou Annou Lacinovou, rovněž za Zvíkova.
Roku 1931 se oženil Tájek Václav s Marií Zemanovou z Libniče, jejich syn Jaroslav a vnuk, rovněž Jaroslav, zde žijí a hospodaří dodnes.
Poslední zmínka, která se váže ke zvíkovské tvrzi, pochází z roku 1963, kdy byla nově překryta střecha.
Mezi lidmi se traduje, že z tvrze vedou podzemní chodby až do Lišova, kostela nebo na špitál.
Neexistuje o nich zápis v žádné z dochovaných kronik, ani generace zvíkovských kluků, které se pokoušely chodby objevit, neuspěly.
V okolí Zvíkova – Zvíkovce mizely v průběhu času a událostí celé vesnice, např. Vstuhy, Ortvínovice u Lišova - Prochod, Přívorka a Lhotka. Zmizel i ledenický hrad. Zvíkovská tvrz stojí dál.