Závěrečný účet obce Zvíkov za rok 2021
více
Historie obce
Historie zvíkovské tvrze
TVRZ
(podle Augustina Sedláčka, Historie lišovského kraje)
Uprostřed vsi se nalézá stará neporušená kamenná gotická tvrz. Takových staveb se v Čechách zachovalo velmi málo. Tato je cenná také tím, že se dochovalo i datum postavení – r. 1406, pamětní kámen se nalézá nad vchodem.
Tvrz tvoří jižní stranu dvora selského stavení. Má tvar pravidelného komolého čtyřbokého hranolu půdorysu čelní zdi 13,5m a boční zdi 10,74m. Výška stavby, jež utrpěla úpravami, protože původní výška byla minimálně o 3 metry vyšší, je cca 9 – 10 m. Zdivo má sílu asi jednoho metru. V roce 1750 došlo k odbourání části zdiva a to bylo použito podle potřeby dále.
Původní tvrz měla 3 podlaží, dvojitou, vedle sebe poleženou sedlovou doškovou střechu asi s komínem v úžlabí uprostřed. Po stavební úpravě byla používána jako sýpka, stodola a skladiště.
Kamenné zdivu je zvenku bez omítky a drží tak pevně, že není nutné provádět stavební obnovu. Ploché kameny jsou dobře svázány a spojeny vápennou maltou. Pouze kameny venířů ( ostění dveří) jsou nahrubo opracovány. Ze dvora stavení je 1 m široká branka s gotickým lomeným obloukem. Na ostatní prostupy stěn, okna, byl použit pouze plochý neopracovaný kámen.
Přízemí tvrze je rozděleno příčkou na dvě místnosti, komoru s prostým stropem, druhá místnost má strop klenutý a dveře jsou obloženy opracovaným kamenem. V této místnosti byly pravděpodobně uloženy cennější věci, ale spíše zde byla domácí kaple.
Byt majitele tvrze se bezpochyby nacházel v horním, již zbořeném podlaží, neboť nižší patra jsou velmi spoře osvětlena malým počtem malých okének. Okénka nejsou umístěna souměrně, jejich velikost se pohybuje okolo rozměrů: výška 94 cm, šířka 24cm, hloubka 126 cm. Okno umístěné do dvora je větší a kamenná obruba nese stopy po bývalém zakotvení mříže nebo uzávěru. U tohoto okna lze najít to nejcennější, a to pamětní kámen s vyznačením letopočtu. Je zde vytesáno IHS, tj. jméno Jesus Christus. Pod ním je tabulka, kde jsou písmena psaná švabachem. Jedná se vlastně o kryptogram, který se musí číst středověkým způsobem, zápis se má číst jako léta tisícího čtyřstého šestého. Kámen s letopočtem je čistě otesán, i když má nepravidelný povrch sedí ve zdivu dobře.
Staré archivy dokládají jednotlivé držitele tvrze v tomto sledu:
1. Nejstarší držitelé byli z rodu Harrachovského, Vilém ze Slavkova, Přiblin z Petrovic a
Nedamír ze Zvíkova byli bratři. V erbu na znamení rytířského stavu měli spojená tři pera
na rytířském štítu. Nedamír se připomíná na listině z roku 1357 i pozdějších jako svědek
různých jednání a smluv.
2. Jeho syn Jan uváděný také jako Ješek nebo Jech ze Zvíkovce již od roku 1369 s otcem
spoluhospodáři a je uváděn ve smlouvách. V letech 1388 – 89 byl purkrabím na Příběnicích
Roku 1406 si nechává postavit tvrz Zvíkovec.
3. Mikulka ze Zvíkova byl roku 1390 manem rožmberským a jejich služebníkem na Nových
Hradech, i když pocházel z rodu ze Zvíkova.
4. Jech ze Zvíkova jeho syn Bohuněk učinili v roce 1405 smlouvu s třeboňským klášterem,
kde určili hranice mezi Zvíkovem a Hvozdem
5. V dalším období je informace ztrácejí, jen bylo zachyceno, že Dorota z Keblan r. 1445
prodala nějaké platy Volfartovi z Todně.
6. Začátkem 16. století drží Zvíkovec Jiřík Majnuš z Březnice. Ten prodal r. 1519 jeden dvůr
ve vsi jednomu sedlákovi, ale na tvrzi sídlil v letech 1519 – 1525 dál.
7. Jeho dcera Eliška se provdala za Heřmana Lhotského ze Zásmuk a závětí z roku 1530 ho
učinila majitelem tvrze. Dne 1. 11. 1536 učinil rozhodnutí, kterým svým lidem ve Zvíkově
dal právo „volně se svým majetkem nakládat a kšeftovat, aby se mohli pod ním šťastně
vzmáhat.“.
8. Roku 1539 prodala Eliška ves Zvíkovec, avšak bez dvora, tvrze, a rybníků Dolní, Staněk
a Štěpánovický Petrovi Rožmberkovi.
9. Nedlouho po tom byla tvrz přikoupena k hlubockému panství Ondřejem Ungádem ze
Sulneka. Tento roku 1511 postoupil Hlubokou Anně Hofmanové a z převodu si vymínil
Ves Průchod, Žďár a Zvíkovec, k tomu si přivedl lišovské, kteří mu na Zvíkovec půjčili,
ale protože splátka nebyla včas vyrovnána, tak jim byl Zvíkovec dán do nájmu.
10. V letech 1562 – 1601 se Zvíkovec ještě eviduje v hlubockém panství, ale roku 1628 je
ve spisech označován jako pustá tvrz.
11. Roku 1718 prodal kníže Adam popluží zvíkovské s lukami a pastvinami v dědičný nájem
Jakubu Tvrzákovi a Pavlu Košťálovi, kteří již na tvrzi byli a v nájmu měli dvůr a některá
pole. Jméno Tvrzák bylo odvozeno od bydliště, bydlel na tvrzi. Když se oba nájemci
podělili, dostal Tvrzák dům č. 19 a Košťál dům č. 15, každý z nich i část polí.
Tvrzákovi před r. 1751 stavba tvrze nevyhovovala svojí výškou, proto ji po povolení
hlubockého panství snížil o střechu a jedno poschodí. Tak získala stavba dnešní podobu.
I po tomto zásahu patří mezi nejlépe dochované stavby tohoto druhu.
V kronice se mimo jiné dočteme, že lišovský farář Jan Neumann si stěžoval na své robotníky za Zvíkova, kteří měli 2 dny v týdnu robotovati, že místo v 8 hodin přicházejí až v 10 hodin, ba i v 11 a odcházejí již ve 3. Robota byla „dva dni pěší neb vozem.“ Farář jim dával oběd. Tvrzák a Košťál dávali desátek – oves a žito.
Na základě zákona z roku 1848/49 byly naturální dávky převedeny v peněžitý obnos.
V polovině 19. stol. žil na statku Tájek – Tvrzák Václav s manželkou Kateřinou rozenou Němcovou ze Zvíkova.
Roku 1885 tu pak hospodaří Tájek František se svou ženou Annou Lacinovou, rovněž za Zvíkova.
Roku 1931 se oženil Tájek Václav s Marií Zemanovou z Libniče, jejich syn Jaroslav a vnuk, rovněž Jaroslav, zde žijí a hospodaří dodnes.
Poslední zmínka, která se váže ke zvíkovské tvrzi, pochází z roku 1963, kdy byla nově překryta střecha.
Mezi lidmi se traduje, že z tvrze vedou podzemní chodby až do Lišova, kostela nebo na špitál.
Neexistuje o nich zápis v žádné z dochovaných kronik, ani generace zvíkovských kluků, které se pokoušely chodby objevit, neuspěly.
V okolí Zvíkova – Zvíkovce mizely v průběhu času a událostí celé vesnice, např. Vstuhy, Ortvínovice u Lišova - Prochod, Přívorka a Lhotka. Zmizel i ledenický hrad. Zvíkovská tvrz stojí dál.
(podle Augustina Sedláčka, Historie lišovského kraje)
Uprostřed vsi se nalézá stará neporušená kamenná gotická tvrz. Takových staveb se v Čechách zachovalo velmi málo. Tato je cenná také tím, že se dochovalo i datum postavení – r. 1406, pamětní kámen se nalézá nad vchodem.
Tvrz tvoří jižní stranu dvora selského stavení. Má tvar pravidelného komolého čtyřbokého hranolu půdorysu čelní zdi 13,5m a boční zdi 10,74m. Výška stavby, jež utrpěla úpravami, protože původní výška byla minimálně o 3 metry vyšší, je cca 9 – 10 m. Zdivo má sílu asi jednoho metru. V roce 1750 došlo k odbourání části zdiva a to bylo použito podle potřeby dále.
Původní tvrz měla 3 podlaží, dvojitou, vedle sebe poleženou sedlovou doškovou střechu asi s komínem v úžlabí uprostřed. Po stavební úpravě byla používána jako sýpka, stodola a skladiště.
Kamenné zdivu je zvenku bez omítky a drží tak pevně, že není nutné provádět stavební obnovu. Ploché kameny jsou dobře svázány a spojeny vápennou maltou. Pouze kameny venířů ( ostění dveří) jsou nahrubo opracovány. Ze dvora stavení je 1 m široká branka s gotickým lomeným obloukem. Na ostatní prostupy stěn, okna, byl použit pouze plochý neopracovaný kámen.
Přízemí tvrze je rozděleno příčkou na dvě místnosti, komoru s prostým stropem, druhá místnost má strop klenutý a dveře jsou obloženy opracovaným kamenem. V této místnosti byly pravděpodobně uloženy cennější věci, ale spíše zde byla domácí kaple.
Byt majitele tvrze se bezpochyby nacházel v horním, již zbořeném podlaží, neboť nižší patra jsou velmi spoře osvětlena malým počtem malých okének. Okénka nejsou umístěna souměrně, jejich velikost se pohybuje okolo rozměrů: výška 94 cm, šířka 24cm, hloubka 126 cm. Okno umístěné do dvora je větší a kamenná obruba nese stopy po bývalém zakotvení mříže nebo uzávěru. U tohoto okna lze najít to nejcennější, a to pamětní kámen s vyznačením letopočtu. Je zde vytesáno IHS, tj. jméno Jesus Christus. Pod ním je tabulka, kde jsou písmena psaná švabachem. Jedná se vlastně o kryptogram, který se musí číst středověkým způsobem, zápis se má číst jako léta tisícího čtyřstého šestého. Kámen s letopočtem je čistě otesán, i když má nepravidelný povrch sedí ve zdivu dobře.
Staré archivy dokládají jednotlivé držitele tvrze v tomto sledu:
1. Nejstarší držitelé byli z rodu Harrachovského, Vilém ze Slavkova, Přiblin z Petrovic a
Nedamír ze Zvíkova byli bratři. V erbu na znamení rytířského stavu měli spojená tři pera
na rytířském štítu. Nedamír se připomíná na listině z roku 1357 i pozdějších jako svědek
různých jednání a smluv.
2. Jeho syn Jan uváděný také jako Ješek nebo Jech ze Zvíkovce již od roku 1369 s otcem
spoluhospodáři a je uváděn ve smlouvách. V letech 1388 – 89 byl purkrabím na Příběnicích
Roku 1406 si nechává postavit tvrz Zvíkovec.
3. Mikulka ze Zvíkova byl roku 1390 manem rožmberským a jejich služebníkem na Nových
Hradech, i když pocházel z rodu ze Zvíkova.
4. Jech ze Zvíkova jeho syn Bohuněk učinili v roce 1405 smlouvu s třeboňským klášterem,
kde určili hranice mezi Zvíkovem a Hvozdem
5. V dalším období je informace ztrácejí, jen bylo zachyceno, že Dorota z Keblan r. 1445
prodala nějaké platy Volfartovi z Todně.
6. Začátkem 16. století drží Zvíkovec Jiřík Majnuš z Březnice. Ten prodal r. 1519 jeden dvůr
ve vsi jednomu sedlákovi, ale na tvrzi sídlil v letech 1519 – 1525 dál.
7. Jeho dcera Eliška se provdala za Heřmana Lhotského ze Zásmuk a závětí z roku 1530 ho
učinila majitelem tvrze. Dne 1. 11. 1536 učinil rozhodnutí, kterým svým lidem ve Zvíkově
dal právo „volně se svým majetkem nakládat a kšeftovat, aby se mohli pod ním šťastně
vzmáhat.“.
8. Roku 1539 prodala Eliška ves Zvíkovec, avšak bez dvora, tvrze, a rybníků Dolní, Staněk
a Štěpánovický Petrovi Rožmberkovi.
9. Nedlouho po tom byla tvrz přikoupena k hlubockému panství Ondřejem Ungádem ze
Sulneka. Tento roku 1511 postoupil Hlubokou Anně Hofmanové a z převodu si vymínil
Ves Průchod, Žďár a Zvíkovec, k tomu si přivedl lišovské, kteří mu na Zvíkovec půjčili,
ale protože splátka nebyla včas vyrovnána, tak jim byl Zvíkovec dán do nájmu.
10. V letech 1562 – 1601 se Zvíkovec ještě eviduje v hlubockém panství, ale roku 1628 je
ve spisech označován jako pustá tvrz.
11. Roku 1718 prodal kníže Adam popluží zvíkovské s lukami a pastvinami v dědičný nájem
Jakubu Tvrzákovi a Pavlu Košťálovi, kteří již na tvrzi byli a v nájmu měli dvůr a některá
pole. Jméno Tvrzák bylo odvozeno od bydliště, bydlel na tvrzi. Když se oba nájemci
podělili, dostal Tvrzák dům č. 19 a Košťál dům č. 15, každý z nich i část polí.
Tvrzákovi před r. 1751 stavba tvrze nevyhovovala svojí výškou, proto ji po povolení
hlubockého panství snížil o střechu a jedno poschodí. Tak získala stavba dnešní podobu.
I po tomto zásahu patří mezi nejlépe dochované stavby tohoto druhu.
V kronice se mimo jiné dočteme, že lišovský farář Jan Neumann si stěžoval na své robotníky za Zvíkova, kteří měli 2 dny v týdnu robotovati, že místo v 8 hodin přicházejí až v 10 hodin, ba i v 11 a odcházejí již ve 3. Robota byla „dva dni pěší neb vozem.“ Farář jim dával oběd. Tvrzák a Košťál dávali desátek – oves a žito.
Na základě zákona z roku 1848/49 byly naturální dávky převedeny v peněžitý obnos.
V polovině 19. stol. žil na statku Tájek – Tvrzák Václav s manželkou Kateřinou rozenou Němcovou ze Zvíkova.
Roku 1885 tu pak hospodaří Tájek František se svou ženou Annou Lacinovou, rovněž za Zvíkova.
Roku 1931 se oženil Tájek Václav s Marií Zemanovou z Libniče, jejich syn Jaroslav a vnuk, rovněž Jaroslav, zde žijí a hospodaří dodnes.
Poslední zmínka, která se váže ke zvíkovské tvrzi, pochází z roku 1963, kdy byla nově překryta střecha.
Mezi lidmi se traduje, že z tvrze vedou podzemní chodby až do Lišova, kostela nebo na špitál.
Neexistuje o nich zápis v žádné z dochovaných kronik, ani generace zvíkovských kluků, které se pokoušely chodby objevit, neuspěly.
V okolí Zvíkova – Zvíkovce mizely v průběhu času a událostí celé vesnice, např. Vstuhy, Ortvínovice u Lišova - Prochod, Přívorka a Lhotka. Zmizel i ledenický hrad. Zvíkovská tvrz stojí dál.
Zveřejněno dne:
20.11.2007
Aktualizováno:
20.11.2007